.

Moje sestra? To není možné! - 3. kapitola

23. července 2010 v 17:20 | Amme & RobSten13
3. kapitola


Bella

Po náhlém vzplanutí zuřivosti jsem vyběhla ze třídy s hlasitém "Ne". Všichni se po mně podívali, ale víc pozornost mi nevěnovali. Jak mi to mohli tajit. Moji rodiče mě adoptovali, nebo dali mého bratra do dětského domova. Ale nejspíš budu adoptovaná já, protože Edward není mým "rodičům" podobný. Ale já jim podobná jsem a Edwardovi ne, tak jak je to možné? Jak je možné, abychom byli s Edwardem sourozenci? To přece nejde!

Běžela jsem co nejdál od lidí, někam do lesa. Při tom jsem několikrát upadla a odřela si kolena a dlaně. Pomalu se stmívalo a já zůstala někde hluboko v lese. Nechtěla jsem se vrátit, ale nevěděla jsem ani kudy, tak nač se o to pokoušet. Když na vás doma nejspíš čekají a možná ani to ne "cizí lidé".

Musím se o tom dozvědět víc. Takhle to nemůžu nechat. Nenechám ho se ode mne odpojit.

***
Podle mých počtů nocí a dní bych tu měla být už třetí den. A když jsem přemýšlela nad tím jakou cestou, jestli vpravo nebo vlevo, se vydat, zaslechla jsem svoje jméno.

"Bello… Bell… Bello, slyšíš mě? Bells…," volal ten nejkrásnější hlas na světě. Nemohla jsem odporovat a ozvala se.

"Tady, jsem tady," zvolala jsem nazpět. Po pár minutách se mezi stromy vynořila moje lás…, můj bratr. Píchlo mě u srdce.

"Ach Bello," Přišel ke mně a objal mne."tolik jsem se o tebe bál," řekl a políbil mne do vlasů, nikoli na rty. Tohle moc dlouho nevydržím. Já ho k životu potřebuji víc než jako bratra.

"Jsi v pořádku?" zeptal se a díval se mi do očí. Viděla jsem v nich pořád lásku, kterou ke mně choval, ale začínala jí mazat láska sesterská  a bolest, hlavně ta. Nemohla jsem dál snášet jeho pohled, a tak jsem se podívala mimo.

"Jsem v pohodě," odpověděla jsem na jeho otázku a vykroutila se z jeho objetí. Být v něm ještě chvíli, chtěla bych víc a on očividně nechce přijít o skvělé sebeovládání.

"Měli bychom si promluvit o tom, co bude dál," oznámil mi a díval se na své ochablé ruce v klíně.

"Ano. Měli bychom si promluvit."

"Bude lepší, když se pokusíme na ty poslední měsíce zapomenout a žít jako sourozenci. Však víš, přišlo by jim to divné a navíc… no, nemůžeme. Já… je mi to líto, vědět to dřív, nikdy bych to netáhl tak daleko. Věř mi."

"Hmm." Zněla moje odpověď. Na víc jsem se nezmohla. Cítila jsem, jak mi z jeho slov opět tečou slzy po tvářích. Nemohla jsem tomu pořád uvěřit. Nemohla jsem uvěřit tomu, že už se na něj nikdy nebudu moci dívat, jako na svého kluka. Mluvit o něm jako o tom nejlepším klukovi pod sluncem, který si vybral právě mě. Vědět, že už nikdy nebude můj. Že pokud mě ochrání před nějakým nebezpečím, bude to protože je to jeho rodinná povinnost, rodinná láska a ne z čisté lásky mezi chlapcem a dívkou. V tomhle okamžiku všechny krásy světa změnily barvy na černou a šedou. Ani bílá tam není, znamenala by naději, ale ta už se taky rozplynula. Už mi nic nezbylo, není pro co žít. Můj bratr si nejde někoho jiného a mě už potřebovat nebude. Nemusím tu zaclánět a stavět se na místo, které mi už dávno nepatří.

***
Edward mi pomohl dostat se domů, kde jsem si lehla do postele. Jakmile se moje tváře dotkly polštáře opět jsem začala plakat, když jsem byla na pokraji zhroucení můj mozek zareagoval, vypnul se a povolil mi spánek.

Zdálo se mi, že Jessica Stanleyová, dívka tak moc žadonící po mém Edwardovi, pozměnila výsledky z krve.

Když jsem se ráno vzbudila, řekla jsem si, že musím zjistit, jestli je to opravdu pravda. Charlieho se zeptat nemůžu ten dnes hodně brzy ráno odjel na služební cestu. A protože se mi občas moje sny stávaly realitou, budu pravdu hledat ve škole. Jenže dnes je sobota a já tak musím protrpět celý víkend sama doma. Nebyla jsem z toho zrovna nadšená.

Celý víkend jsem se hýbala jen minimálně a jinak seděla a koukala na naše fotky. Občas jsem se rozplakala, a tak jsem musela s fotkami zacházet velice opatrně, když jsem je sušila.

Na neděli večer už mi slzy nezbyly, a tak jsem usnula bez nich.
 


Komentáře

1 _MoN(n.y)Qa_ _MoN(n.y)Qa_ | Web | 23. července 2010 v 18:24 | Reagovat

Smutný:(..chudak Bella:(..bych taky brečela..ale nejpepši ten konec:Na neděli večer už mi slzy nezbyly, a tak jsem usnula bez nich.
to mě fakt dostalo moj pěkny.)

diky že jsi mi napsala moc mě bavi to čist;)
ps. nechces spřatelit?

2 _MoN(n.y)Qa_ _MoN(n.y)Qa_ | Web | 23. července 2010 v 18:50 | Reagovat

tak ja si vás jdu přidat oka?

3 _MoN(n.y)Qa_ _MoN(n.y)Qa_ | Web | 23. července 2010 v 19:04 | Reagovat

oka j přidano:)

4 _MoN(n.y)Qa_ _MoN(n.y)Qa_ | Web | 23. července 2010 v 19:26 | Reagovat

Jj já to chapu :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama